luciik píše:Podle fotek to vypadá i docela pozitivně, člověk by tam možná jel i na dovolenou..
Jen kdyby nebylo toho běhání. Co letos zkusit takovou Wildcatí dovču, odpočinout si..
Tak to neni vůbec špatnej nápad!!
.....probudit se takhle jednoho slunečného rána, vylézt ze stanu, v poklidu si dojít vyčistit zuby,cestou potkat podivnou skupinku kulhajících a rozespalých lidí, kteří míří kamsi na kraj kempu. Ke snídani si uvařit čaj, namazat 2 rohlíky s máslem a marmeládou, přitom pozorovat obyvatele okolních stanů, hlavně ty napravo, co se snaží u stolku se snídaní ukořistit ten největší chleba se sýrem. Po snídani si přečíst pár stránek z právě rozečtené knížky a poté se s ní přesunout třeba na pláž a nachytat tam taky nějaký ten bronz. Cestou na pláž se kolem přežene několik spocených a udýchaných běžců, kteří tu z nepochopitelných důvodů trápí svoje těla. Dopoledne si ještě zaplavat v chladných vodách Osiky, pousmát se spartakiádnímu cvičení na hrázi a na poledne se vydat na oběd k Bobasovi, tedy do Ráje pro váš žaludek. Ve dveřích do hostince se potkat se spokojeně vypadajícími stanovími sousedy(ty napravo), kteří se jeden za druhým s nacpanými břichy sotva valí ven. Po opravdu vydatném obědě si najít nějaký ten stín, strávit těch 6 se svíčkovou a možná si i nachvilku schrupnout.Jenže ouha!Ve stínu pod smrky zrovna leží velká skupina, která připomíná mořem vyvrhlé vorvaně. Občas se některý otočí na druhý bok, takže člověk je ujištěn, že tento člověk ještě žije...No konečně, 2 hodiny odpoledne a místo ve stínu je volné. Tak a konečně se tu můžu plácnout a číst si. Celou dobu se ale kolem trousí udýchaní běžci, kteří neustále běhají tam, pak zase zpátky a člověk si ani nemůže číst, jak ho to ruší. Najednou je klid a poměrně početná skupinka se vzdaluje po kolejích někamdo zadní části kempu. Jenom by mě zajímalo, na co mají ty karimatky? Asi budou taky konečně relaxovat jako ostatní obyvatelé kempu. Večer si jít koupit žeton do sprchy a předhonit ty holky do vedle, než zaberou všechny sprchy. Po pětiminutové sprše se jít najíst do bufetu a při návratu ke stanu okouknout, co za polévku z pytlíku mají vedle a jestli zase bude boj o chleba s okurkou a rajčetem. Sluníčko už pomalu mizí za horizontem, sousedi napravo opět předvádějí nejrůznější spartakiádní kousky a tak je čas zajít do kiosku. Večer už jen hupsnout do spacáku a při usínání poslouchat bujarý zpěv z nedaleké hráze. Ale usnout dřív než se do stanů začnou trousit rozjaření zpěváci a nechat si zdát o zítřku, kdy je naplánována procházka na Landštejn....."Vstávat! Martino, Lucko, Adelo! Máte dneska službu..."